Cézanne byl bezesporu geniální malíř, který předběhl svou dobu a nesmazatelně ovlivnil dobu z jeho pohledu příští. To víme dnes. Ale v době kdy žil, to nevěděl nikdo. Ba právě naopak jeho součastníci měli za to, že jeho malování nestojí za nic.

Cézanne patřil k umělcům, kteří netvoří proto, aby se uživili, nebo dokonce aby zbohatli, či se stali slavnými, ani proto, aby se jejich díla líbila většině. Maloval a tvořil proto, protože to co v něm bylo, ze sebe musel dostal ven prostřednictvím štětce, barev a plátna. Bez ohledu na to, jestli se to někomu líbí, nebo nelíbí.

Cézanne měl štěstí, že jeho otec byl zámožný bankéř. Neměl sice pražádné pochopení pro nezbedého syna, který se věnoval pochybné činnosti, nepřinášejcí žádnou obživu, natož majetek, ale umřít hlady ho nenechal. Nějakou dobu sice Paul pracoval v podniku svého otce, ale tato práce jako by šla mimo něj. Otec mu vyměřil jakousi měsíční rentu a s tímto nevelkým obnosem musel Paul vyjít. Střídavě pobýval v rodném Aix-en-Provence a v Paříži. Cézanne byl plachý člověk a v Paříži se necítil příliš dobře, přestože zde našel přátele. Jedním z nejbližších mu byl Camille Pissarro. Cézanne se účastnil společných výstav především se svými přáteli impresionisty, ale jeho obrazy na těchto výstavách byly většinou terčem největšího posměchu a opovrhování. Nepochopení své tvorby Paul těžce nesl. Od malování ho to však nikdy na dlouhou dobu neodradilo. Po několika takových neúspěších zanevřel na vystavování a téměř 18 let nevystavil žádný obraz. Teprve na sklonku jeho života, na přelomu 19. a 20. století, začal být pomalu o jeho obrazy zájem.