6. října proběhlo zahájení 7. ročníku fotografického festivalu Funkeho Kolín na téma rodina. Město Kolín bude hostit výstavy fotografií s rodinnou tematikou do 2. listopadu.

Pro více než 10 výstav jsou využity prostory Regionálního muzea v Kolíně; Městského divadla v Kolíně; Malé galerie Na Hradbách; Městského společenského domu; galerie V Zahradě; galerie Nahoře; Synagogy; Městského informačního centra; knihkupectví Arton; galerie restaurant Naivní Anděl; domu č. p. 23, Karlovo náměstí.

Maratón vernisáží byl zahájen v pravé poledne v Regionálním muzeu. Jediná výstava, která se vymyká danému tématu rodiny je výstava kolínslé osobnosti Eugena Wiškovského . Vladimír Birgus uspořádal pezentaci z jeho celoživotní tvorby, a výstavu také zahájil úvodním slovem. Zdůraznil význam Wiškovského pro českou fotografii. Přestože Wiškovský je daleko méně známý, než jeho současníci Sudek a Funke, jeho fotograffie jsou minimálně na stejné úrovni. Že stojí tyto fotografie za větší pozornost se mohou návštěvníci výstavy přesvědčit sami na vlastní oči.

Všechny výstavy odrážejí nějakým způsobem život rodiny. Co ovšem asi překvapí mnohého návštěvníka, to jsou samotné fotografie. Zřejmě to platí o současném směřování fotografie obecně. Pokud by snad někdo čekal. že uvidí na těchto výstavách jednotlivé fotografie, na kterých by obdivoval dokonalou kompozici, hru světel a stínů nebo barev, bude asi zklamán, a takových fotografií zde najde málo. Na všech výstavách je patrný trend konceptuální fotografie. Před příchodem na takovou výstavu je třeba počítat s tím, že neuvidíte samostatvné fotografie a když se u kterékoliv z nich zastavíte a zadívá te se, řekne to si "ano to je ono, na té fotce je něco zvláštního, co mě přitahuje a na co se chci dívat znovu a znovu". Je třeba počítat s tím, že výstava se vám bude snažit nabídnout něco složitějšího, nějakou myšlenku, kterou se divákovi snaží ukázat výstava jako celek, ne jenom jednotlivá fotografie. A mnohdy k tomu pochopení nestačí ani samotné fotografie, je třeba znát koncept, vysvětlení. Teprve potom, například po přečtení doprovodného textu, se vám vyloupne smysl předkládaných fotografií. Dalo by se říci, že fotografie sama tak trochu ustupuje do pozadí na úkor myšlenky a stává se tak trochu "pouhou" ilustrací myšlenky samotné.

V tuto chvíli vyvstává otázka, zda je tento posun účelu fotografie dobře nebo špatně. Nejen diváky nefotografy, ale i fotografy samotné může toto rozdělit na dva tábory. Nevím zda mají ortodoxní zastánci konceptuální tvorby pochopení pro jiný druh fotografie, ale znám mnoho zastánců "klasických" fotografů, kteří zde předkládanou tvorbu naprosto odmítají a prohlašují že takové fotografie může udělat i cvičená opice a tudíž to nemá s fotografickým uměním nic společného. A jakýsi koncept ty fotografie nezachrání, ale pouze zastírá neschopnost fotografa nafotit něco pořádného. Pokud ovšem bude probíhat diskuze v této rovině výše zmíněné otázky, je to špatně. Chybná je totiž již sama otázka, zda je tento směr špatný nebo dobrý. Prostě jde o něco trochu jiného a diskuse je o tom, kdo chce a kdo nechce tento směr respektovat nebo chápat, kdo se přidá a kdo se chce vydat jinou cestou a přesto nebude tento směr zatracovat, nebo kdo zůstane tam kde je a všechno co je jiné nemilosrdně zatratí.

Osobně mohu říci, že výstavy mě zaujaly a určitě bych jejich shlédnutí doporučil svým přátelům. Funkeho Kolín se hrdě a právem hlásí k odkazu Sudka, Wiškovského a Funkeho a možná proto mi trochu chybělo, a vedle výstavy Eugena Wiškovského bych čekal něco, co by trochu zřetelněji navazovalo na tvorbu tohoto skvělého fotografa.