Výstavu jsem viděl v den vernisáže, mnohé fotografie jsem již znal, některé jsem viděl poprvé. Na vlastní prohlídku jsem měl asi hodinu a půl, což nebylo nijak mnoho. Část fotografií je více než metrového formátu. Vidět takovou fotografii je něco docela jiného, než vidět tutéž fotografii v knize, nebo dokonce jenom na obrazovce monitoru. Jsem přesvědčen, že výstava musí oslovit ne jen veřejnost fotografickou, ale i docela obyčejné lidi, kteří vezmou fotoaparát do ruky třeba jenom o dovolené, nebo vůbec ne. To proto, že na fotografiích jsou "jenom" obyčejní lidé v obyčejných situacích, které může prožívat každý a tedy jim i každý může rozumět.