| Annie Leibovitz - Život fotografky 1990 – 2005 |
|
|
|
| pátek 19. března 2010, 16:30 | |||
![]() Kunst Haus Wien pořádala v období od 30. října 2009 do konce ledna 2010 výstavu americké fotografky Annie Leibovitz.Výstava pokrývá tvůrčí období fotografky mezi lety 1990 až 2005. Soubor vice než 150 prací je tvořen velkými formáty portrétů celebrit i menších pečlivě adjustovaných fotografií ze soukromého života fotografky, Vedle toho je ke zhlédnutí také nespočet malých náhledových fotografií. Jde o reprízu výstavy, která vznikla v Brooklynském muzeu v New Yorku pod vedením kurátorky Charlotty Kotíkové (mimochodem pravnučka prvního československého prezidenta T.G Masaryka) Videňská instalace je umístěna v horních patrech Kunst Hausu v členitém prostoru nápadné budovy slavného vídeňského architekta Friedensreicha Hundertwassera. ![]() Kunst Haus Wien, dílo architekta Friedensreicha Hundertwassera Annie Leibovitz se narodila 2. října 1949 v americkém státě Connecticut. Již na střední škole se zajímala o umění a studovala malířství. V roce 1970 se dostalo její portfolio do rukou vydavateli časopisu Rolling Stone Jannu Wennerovi a Annie začala pro časopis pracovat. Po dvou letech už byla jeho hlavní fotografkou. Dále fotografka spolupracuje s časopisem Vanity Fair, Vogue i dalšími časopisy, Tvoří aranžované portréty a má spoustu originálních nápadů, které dokáže ve svých fotografiích dokonale zužitkovat. Nefotí však pouze krásu pro módní a společenské magazíny. Svůj talent dokáže uplatnit i při reportážním focení v konfliktních oblastech v Sarajevu nebo ve Rwandě. 8. prosince 1980 Annie Leibovitz vytváří jednu ze svých nejslavnějších fotografií. Nahého skrčeného Johna Lennona, objímajícího Yoko Ono, oblečenou celou v černém. Fotografie vznikla pouhých pět hodin před jeho zastřelením jakýmsi pomatencem. V roce 2006 vznikl o životě Annie Leibovitz celovečerní dokumentární film Život objektivem. ![]() Bratr a otec Annie Leibovitz Vlastní výstava začíná velkými tabulemi jeden a půl metru na výšku v celkové délce více než 10 metrů, na kterých jsou umístěny náhledy fotografií, tak jak pravděpodobně vznikly pro potřeby výběru v redakcích časopisů. Střídají se zde záběry známé z magazínů a velkých zvětšenin, se záběry nepoužitých variant a záběry osobních a rodinných fotografií, dokreslujících život autorky mimo profesní fotografickou činnost. Divák se ocitne uprostřed záplavy malých fotografií a může si udělat představu o tom, jak asi probíhalo vybírání těch správných obrázků pro otištění. Nebo může vnímat vztah mezi tvorbou v plném pracovním nasazení a tvorbou, jež vznikala ve chvílích klidu a relaxace. Zajímavé na tom je také to, že uspořádání náhledů není nijak přísně systematické a některé podobné záběry se opakují v různých souvislostech. Malé náhledové fotografie na tabulích jsou upevněny pouze připínáčky, v řadách podle roku vzniku, nebo i chaoticky přes sebe. Teprve za tímto úvodem začíná prezentace fotografií klasickým způsobem, tak jak bývá běžné. Tedy s řádnými popisky, vročením a ostatními obvyklými informacemi o vystavené fotografii nebo cyklu. U některých prací je uvedena explikace, přibližující okolnosti vzniku fotografií. Adjustace je provedena v jednoduchých rámech s bílou paspartou za sklem. Některé rodinné a osobní fotografie jsou seskupeny do čtveřic, které dohromady tvoří působivé celky. Jak je uvedeno v jedné z explikací, tento způsob prezentace vznikl při umísťování fotografií na stránky časopisů. Sama autorka přiznává, že byla překvapena účinkem takto seskupených fotografií a že i téměř náhodně provedený výběr dává zajímavé a překvapivé výsledky.
Mezi fotografiemi slavných nechybí taková jména jako například hudební veličiny Mick Jagger, Patti Smith, Keithe Richards, herecké osobnosti Demi Moore, Whoopi Goldberg, Brad Pitt, Nicole Kidman či Arnold Schwarzenegger. Lidé z politiky Hillary Clinton, Bill Clinton, Nelson Mandela, a další osobnosti, jako například tanečník Michail Baryšnikov, nebo malířka Agnes Martin. Velmi působivá je například série tří černobílých portrétů Richarda Avedona v prostředí fotografického ateliéru, nebo také černobílý portrét Roberta de Niro uprostřed strohé prázdné místnosti. Pozornosti fotografky neušli ani slavní sportovci. Například nápaditý lportrét Lance Armstronga jedoucího na kole v jakémsi neskutečném jako by snovém prostoru. Samozřejmě nechybí ani již zmíněná fotografie Johna Lennona a Yoko Ono. ![]() John Lennon a Yoko Ono ![]() Meryl Streep Svojí tvorbou se Annie Leibovitz řadí mezi vyhledávané autory portrétnů. celebrit. Mnoho jiných slavných fotografů vytvořilo mnoho slavných fotografií známých osobností Annie je však v tomto směru pravděpodobně jednou z nejplodnějších. Svoje fotografie velmi často dlouho a pečlivě připravuje s týmem někdy i desítek lidí. Je velmi kreativní a ve svých vizích se neomezuje jen na jednoduché nápady. Od své vize ke konečnému zmačknutí spouště uběhne někdy dlouhý čas a je utraceno spousta peněz, aby mohlo vzniknout přesně co naplňuje představu fotografky. Jako příklad naprosto odlišného způsobu práce na portrétu osobnosti lze zmínit například neméně slavného portrétistu Antonína Kratochvíla. Kratochvíl nic nearanžuje. Svoje portréty fotografuje výhradně reportážním způsobem. On svoje objekty fotografování především pozoruje co dělají, co říkají, jak se chovají. Do svých portrétů pak dokáže přenést to jaký člověk je. Fotoaparátem dokonale vystihne člověka při jeho přirozeném chování. Samozřejmě že Liebovitz také pracuje s portrétovaným a než ho fotografuje, chce ho poznat. V tom není rozdíl. Rozdíl je v tom, že když osobnost pozná, umí vymyslet situaci nebo scénu, která fotografovaného člověka dokáže vystihnout a tuto scénu pak realizuje. To je typická Leibovitz. ![]() Lance Armstrong Neznamená to ovšem, že by se vyhýbala pracovat reportážním způsobem. Zvládá i tuto disciplinu, což se dá doložit například tím, jakým způsobem fotografovala skupinu Rolling Stones. V roce 1975 s nimi absolvovala turné a dokázala se s nimi tak sžít, že udělala nejen skvělé fotografie, ale odnesla si z této akce i závislost na kokainu. Výstava se těšila velkému zájmu návštěvníků, přestože Kunst Haus není v samém centru Vídně. To se jistě dalo očekávat. Výstavní prostory však nejsou nijak velkorysé, ale spíše komorní. Instalace sice nepůsobila stísněně, ale právě neustálá přítomnost velkého množství lidí tento dojem vytvářela a občas poněkud rušila. Na mnoha výstavách a galeriích je dovoleno fotografovat. Tato výstava k nim ale nepatřila. Personál na dodržování tohoto zákazu úzkostlivě dohlížel. K vidění byl opravdu zajímavý soubor slavných i méně známých fotografií, jedné z nejuznávanějších fotografek současnosti. Tato kolekce již prošla mnoha zeměmi a významnými galeriemi světa a pro českého diváka byla dobrou příležitostí navštívit výstavu v nedaleké
|
|||
| <Předchozí |
|---|












